Backcountry výbava

Výbava na backcountry

"Jaktože vám na to těch běžkách tak dobře stoupá?", stále ještě běžný dotaz v Krkonoších, které jsou právě pro backcountry terén jak stvořený. Backcountry lyže a lyžování jsou jakýsi kříženec mezi turistickými běžkami a skialpy a částečně do sféry backcountry patří i pohyb na sněžnicích. Z každých si berou to, co považují za výhodné. Backcountry lyže jsou širší běžky, obvykle s kovovou hranou. Šíře může být od jen nepatrně větší než běžné běžky až po téměř odpovídající skialpům. Širší modely už bývají i výrazněji krojené a dovolují náročnější sjezdy. Na stoupání lze použít jak vosky, tak protismyk (šupiny). Ten upřednostňujeme u modelů, ke kterým si chceme pořídit i stoupací pásy a skialpům se přiblížit co nejvíce (na namazané lyže běžkařským voskem pásy nelze nalepit, zničilo by se lepidlo). Výhodou běžek zůstává nižší cena, hmotnost, rychlejší pohyb a komfortnější obuv. Na BC lyžích lze mnohem pohodlněji a rychleji urazit větší vzdálenosti než na skialpech, jsou ideální na expediční přechody a v botách se podstatně lépe chodí mimo sníh (běžně v nich i létáme, vypadají jako "pohorka s hrazdičkou", nejsou třeba další boty). Do kopce s pásy jsou možnosti skoro stejné jako na skialpech. Kámen úrazu jsou sjezdy. Ačkoli jsou lyže širší, tvrdší a mají hranu, vázání má stále volnou patu. Člověku se opravdu může stát, že bez problémů vyjde na kopec, strhne pásy a s hrůzou se podívá dolů (a třeba si ty pásy raději ani nestrhne). Jak si vybrat ze spousty modelů a šíří? Záleží co od lyží očekáváte a kam se chystáte. Do lesnatých a rovinatějších terénů se hodí spíše úzké modely, které se vejdou do strojové stopy a pásy nejsou třeba. Do vyšších a prudších hor, kam se chodí na skialpech i backcountry, volíme modely nejširší, s protismykem a pásy (stačí rovné z metráže čímž podstatně ušetříme ale po celé délce skluznice - race ze 100 % mohairu jsou nejrychlejší, mixové 70 % mohair a 30 % syntetiky více vydrží). Backcountry od Sportenu ve své cenové kategorii nemají alternativu a nejširší model Expedition už zvládne poměrně náročný terén. Slabinou řady Highlander, Forester a Ranger byl zejména laminát na svrchní straně lyže, při častějším přišlápnutí hranou při stoupání "stromečkem" se lyže osekávaly. Tyto tři modely se do české stopy vejdou, Expedition již nikoli. Model Sporten Expedition nemá smysl si pořizovat bez pásů, ale i po rovině jedou velmi hezky a svižně, jsou to skutečně lyže na pomezí běžeckého lyžování a skialpinizmu, jsem s nimi maximálně spokojená jak do podmínek Laponska včetně velehorských oblastí ve Švédsku a Norsku, tak v Krkonoších, velmi univerzální lyže za skvělou cenu. Důležitá je správná hmotnost lyžaře, zejména pokud táhnete saně, budou lyže více klouzat, nekupujte delší než by odpovídaly vaší hmotnosti. Backcounty řadu má i řada dalších výrobců, ve Skandinávii populární Åsnes, Hagan (oboje vyrábí rovněž Sporten), Madshus, Fischer, Salomon a další. Vázání za normou má přídomek BC, který označuje mohutnější a delší hrazdičku, která se dává do BC bot. Výrazně větší výběr je v botách na normu NNN BC (vázání SNS končí). Na botách se rozhodně vyplatí nešetřit a investovat do kůže (dělá Alpina a Crispi) neboť pouze kvalitní kožené boty jsou relativní zárukou suchých nohou a minimalizují riziko omrzlin. Hůlky by měly být o něco kratší než na klasiku a s velkými talířky do hlubokého sněhu. Stejně se nevyplatí šetřit na upínacím systému pásů - je dobré mít je přes celou skluznici s háčkem přes patku. Zatímco pásy Contour jedou hezky rychle, jejich háčky na patku (bílé plastové) dost padají, lepší jsou dražší kovové (např. Black Diamond a další).

Je třeba mít na paměti, že náročnější BC trasy mohou vést prudšími svahy, které jsou již lavinovým terénem.

Obchody, kde se vše sežene:

  • V Praze má celý sortiment a půjčovnu backcountry vybavení (lyže, boty, vázání, pásy) prodejna Boatpark na Palmovce
  • stoupací pásy v metráži a různé doplňky k pásům se seženou asi nejlevněji u Skialpshop.cz (sídlí sice v Třinci, ale vše posílají)
  • přehled sortimentu BC lyží Sporten
  • Další prodejny se skialpovým sortimentem v Praze (jsou schopni řešit drobné opravy pásů, holí apod.) jsou Skialpcentrum HUDY v Havlíčkově a Namche na Palmovce

Veškerou výbavu doporučuji pořizovat s dostatečným časovým předstihem před cestou, není to sortiment, který by byl vždy s jistotou skladem ve všech velikostech a úprava pásů se nedělá na počkání.

Večerní výstup na vrchol na lehko s lavinovou výbavou, Narvické hory, Norsko

Sporten Expedition jsou již výrazně krojené. Kebnekaisefjällen, Švédsko.

Expediční nářadí

Nikdy, ale opravdu nikdy nejezděte zejména na lyže daleko od civilizace bez nářadí. Výrobci lyží, vázání, holí a dalších součástí vybavení nás už naučili opravit skoro vše. Neplatí ani čím dražší, tím spolehlivější. Ultralehké věci se lámou nejlíp, automatické vydrží méně než mechanické. Zamrzá a křehne vše. Spíš čím jednodušší, tím spolehlivější a tím snáz se zase opraví. Lepší hůlka trochu ohnutá než zlomená nebo zasouvající se. Taška s nářadím je s každou zkušeností větší. Na fotce je vázání zcela vytržené z lyže, prostě najednou bylo vázání na botě místo na lyži, bez šroubováku bychom se z místa nedostali. Nejčastějším zdrojem problémů jsou asi hůlky, zlomená, poruchy zasouvacích mechanizmů a utahování, zlomený hrot, ztracený talířek. Pásy, které přestanou lepit jsou v podstatě banalita. Základem jsou: provázek, nůž, lepicí páska (Tesa), šroubováky, kleště, matičky, šroubky, elektrikářské stahováky, šití, případně epoxid a lyžařské šrouby a hmoždinky a mít nacvičené postupy běžných oprav. Na delší cesty se vyplatí nové dorazové gumičky do vázání a celková kontrola výbavy, zejména pak šroubů apod. K pásům se na skupinu vyplatí jedna rezervní koncovka přes patku (ta kovová část - umí se zlomit).

Sněžnice nebo lyže? Jaké sněžnice?

Častý dotaz... Sněžnice mi už několik let leží nepoužívané ve skříni. Celková plocha sněžnic je menší, než u lyží, vždy se budeme více propadat, proto je postup pomalejší nejen ve sjezdech které musíme odšlapat, ale zejména nevhodně zatěžuje achilovky a kyčle. Velmi nepříjemné až nebezpečné jsou na sněžnicích příkřejší traverzy, místo kovové hrany lyže máme široký nepravidelný tvar, drapáky sněžnic situaci neřeší, do rizikového terénu je třeba se vybavit i klasickými mačkami nebo alespoň nesmeky.

Výhody sněžnic:

  • na výpravu, kde hrozí, že na podstatné části cesty nebude sníh (stačí jedny boty, sněžnice se nesou podstatně lépe než lyže)
  • do terénu, kam s těžkých batohem nechceme jít na lyžích (a se saněmi by byl neprůjezdný)
  • jako záloha na skupinu pro případ poruchy lyží
  • na práce v lese, při táboření

Jak vybírat sněžnice:

  • plastové (TSL, Inook, MSR), určitě ne s trubkou jako rám a výplní tkaninou, hrozně klouže, noha není fixována a časem se roztrhá
  • s více polohami vázání - volná pata, fix, zvednutí na stoupání

SKOL! Skutečně pozdrav lyžařů?

Už jste viděli jak se tento "pozdrav" šíří internetem jako údajný pozdrav lyžařů? S lyžováním to nemá nic společného, ve švédštině i norštině (správně SE/NO skål, čti: skól) se jedná o přípitek, tedy ekvivalent našeho "na zdraví".

Fámu, že jde o norský lyžařský pozdrav už se u nás asi vymýtit nepodaří. Údajně to vzniklo z nedorozumění, když k nám někdy před 100 lety dorazili první instruktoři lyžování z Norska a dle legendy při večerní družbě s každým dalším panákem zvolali "skol", a tak se tu prý to rčení ujalo. Dokonce prý už tehdy se Norové proti používání "skol" jako lyžařského pozdravu ohradili, viz článek na stránkách Ski klubu Velké Meziříčí: "A ještě jednu poznámku od zakladatelů lyžování z Norska: Generace českých lyžařů, v poválečných křížovkách, ale i v současnosti se ještě používá SKOL jako lyžařský pozdrav z Norska. Musím je ale zklamat. Ono „SKOL“ znamená to, co v angličtině „ Cheers“ nebo v němčině „Prosit“. Tak přátelé „Skol“ patří spíše k lahvince než k lyžím. Že mě nevěříte!, tak si prosím přečtěte 7. číslo časopisu Zimní sport z roku 1927, ve kterém v rámci osvěty českého lidu lyžařského píše norský lyžařský instruktor T. T. Hanssen – působící tehdy v Čechách o pozdravu skol článek, končící větou: „Nepozdravujte se nikdy slovem skol.“ Petr Zezula.

Podobné vysvětlení podává i Národní knihovna ČR.