Nebezpečí a podmínky hor Severu

Nebezpečí hor Severu (Laponsko)

Hory Skandinávie se od všech ostatních evropských pohoří liší téměř ve všem. Zatímco Alpy či Kavkaz jsou podstatně vyšší a strmější, Skandinávské pohoří a všeobecně rizika spojená s pohybem v severské krajině jsou jiná. 

Celoročně 

Není ani zvykem turistu varovat před čímkoli co by se mohlo stát, natož zakazovat, předpokládá se, že kdo vyráží do přírody, má adekvátní zkušenosti.

Satelitní zařízení švédských chat pro přivolání pomoci. Padjelanta, Švédsko. 

Léto

Červenec – půlka září: ačkoli je červenec nejteplejším měsícem, bývá ještě hodně sněhu a velmi vysoký stav vody, který může mnohá místa činit neschůdnými. Na severu jsou šílená hejna komárů, pobyt venku bez moskytiéry je nemožný. Velkou výhodou však je půlnoční slunce. Vyrazit do hor již v červnu vůbec není dobrý nápad, místy může jít doslova o život kvůli propadání do sněhu a vody (proboření do prudké vody pod sněhem nebo do „pasti“ ze vzduchové kapsy). Srpen, zejména jeho druhá polovina, je ideální dobou. Začátek září má pak výhodu, že už je spolehlivě po komárech a krajina se nádherně zbarví. V období před příchodem prvního sněhu je rovněž nejnižší stav vody v řekách a od začátku září začíná být pozorovatelná polární záře. Morušky dozrávají začátkem až v půlce srpna, borůvky v druhé polovině a brusinky zhruba druhý týden v září. Houby jsou v létě všude. Vše značně záleží na nadmořské výšce a severní šířce. První sníh lze za polárním kruhem nad 1500 m očekávat již v polovině srpna, od začátku září od cca 1000 m a s astronomickým nástupem podzimu už kdekoli, překvapit ale může i v červenci. Sezónní chaty jsou většinou otevřené od začátku července cca do třetího týdne září, ale začátek i konec sezóny se podle místa může lišit až o měsíc. Bílá zima obvykle přichází v průběhu října, na lyže nebo skútr většinou lze vyrazit od začátku listopadu, ale není to pravidlem, sněhová pokrývka ještě nemusí být dostatečná. Období Vánoc je temné a mrazivé, nejnižší teploty bývají obvykle v lednu, ve Finsku a Švédsku můžou i denní teploty klesnout hlubuko pod -40 (v Norsku jen ve vnitrozemí Finnmarky, norské pobřeží má mnohem vlhčí, teplejší zimy a menší teplotní výkyvy díky Golfskému proudu). Zimní lyžařská sezóna je vůči zbytku Evropy posunutá, na severu začíná zhruba v půlce února, v horách až od března a trvá do konce dubna, čemuž odpovídá zimní otvírací doba chat. Nejlepším obdobím je druhá půlka března a začátek dubna, kdy už není příliš mráz, ale ještě netaje. Pak opět přichází zhruba měsíc trvající období, kdy se pro tání nedá jít skoro nikam a následně se vylíhnou komáři, čímž se rok uzavře. 

Rizika léto 

Zásady při brodění: vždy brodit v botech (pevné sandály s uzavřenou špičkou, případně s neoprénovými ponožkami) a s holemi, před vstupem do vody rozepnout všechny popruhy na batohu (bederní a prsní), abychom se v případě krize mohli batohu zbavit, hůlky naopak navlíknout do poutek proti uplavání. V silnějším proudu brodit čelem k proudu, případně se více osob drží. Mírně tekoucí vodu lze přebrodit až do hloubky ke spodnímu prádlu, prudce tekoucí může být velmi riziková již ke kolenům. V prudší vodě je třeba počítat s proudem se pohybujícími (letícími) kameny. Zrádné mohou být i tekuté písky, do kterých se jde probořit, v lepším případě přijít pouze o botu. 

Náročný brod. NP Sarek. 

Lodičky na překonání jezera budou na konci sezóny odstraněny. 

Rizika zima

Prevence: nechodit sám a ve skupině se sledovat! Zjistit si, kde je nebezpečný led (uvedeno na některých typech map, případně se zeptat místních). Dívat se kolem sebe, nepřecházet blízko přítoků a jakékoli otevřené vody, trhlin, dodržovat rozestupy, mít vyprošťovací bodce a vodotěsně zabalené náhradní oblečení a spacák.

Mapka míst, kde přehrada nebývá zamrzlá nebo je v těchto místech riziko proboření. Červené fleky jsou dokreslené, v originální mapě to vyznačeno není.

Otevřená voda je vidět za lyžařem. Indre Troms, Norsko. 

Sám na skútr vždy s lyžemi. Narvikfjellene, Norsko.