Nákup pohorek

Pohorky jsou nejen jedna z nejdražších částí výbavy, ale jejich nákup je snad úplně nejnáročnější. Pohorky a batoh musí perfektně sednout, ale individuální rozdíly v anatomii nohy jsou zřejmě největší. Jakýkoli pokus "ušetřit" na botách se mi nikdy nevyplatil. Pohorky a batoh nejsou pouze investicemi do vybavení a komfortu, ale i do zdraví nohou a zad.

Podle čeho vybírat?

• Tvar nohy

Kdysi mi nějaký obchodník s botami vysvětlil antropometrickou teorii odlišnosti tvaru nohy. Globalizace vede k tomu, že se všude na světě prodávají boty stejných značek a tedy tvarů, jenže nohy nemají všichni lidé stejné. U balerín či sandálů se rozdíl tolik neprojeví, u pohorek ano. Zřejmě měl pravdu, obrázky různých typů nohy lze najít v mnoha publikacích i na internetu a opravdu mi podstatně lépe padnou spíše širší německé značky než italské, jsou takové více "bačkoroidní". Když jsem jako průvodce byla u nákupu pohorek po telefonu bez možnosti vyzkoušení uprostřed divočiny a kromě velikosti jsme ze dvou modelů mohli na slepo rozhodnout jen o značce, ze dvou jednohlasně zazněla ta německá (Meindl) a dopadlo to dobře.

Výběru v obchodě se vyplatí věnovat dostatek času (klidně hodinu zkoušení), donést si s sebou ponožky, které plánujeme používat, případně i vložky (zejména ortopedické pokud je z důvodu ploché nohy potřebujete) a počítat s tím, že noha se po celodenní zátěži zvětší. Pohorky mívám o číslo větší než jinou obuv. Větší velikost je důležitá zejména do velmi chladných míst a vysokých nadmořských výšek kvůli riziku omrzlin, jejichž příčinou je velmi často nedostatečná velikost obuvi.

• Očekávaný terén a klimatické podmínky

Turistická obuv se klasifikuje písmeny A až D, kdy A jsou boty spíše vycházkové, B boty na lehčí treking, B/C je kategorie převážně celokožených bot do vyšších hor a na náročnější treky, ale stále ještě bota univerzální, C už jsou více určeny i na ledovce a tedy ještě tužší a D jsou boty na ledovcové lezení, polární expedice a tuhostí se již příliš neliší od bot plastových. Výrazně častější chybou při nákupu bývá snaha koupit boty o kategorii nižší než odpovídá terénu. Ze zkušenosti již do pokynů k zájezdům výslovně uvádím kategorii a mnohokrát se mi stalo, že se mnou před akcí někdo vedl diskuzi zda jsou opravdu třeba boty "tak těžké" a všichni, kteří na radu dali, byli na místě rádi, že mají pevné boty a po většinu treku suché (horský terén za polárním kruhem, kde se střídá suť a bažina), klimatické podmínky tedy hrají rovněž roli.

• Kvalita zpracování

Ideální materiál je kvalitní dostatečně silná kůže, ideálně s co nejméně švy, membrána je až v druhé řadě. Vibramová podrážka je dnes již standardem, důležité je i odpružení, které opravdu pocítíme na tvrdém povrchu. Vhodnou ochranou je dostatečně vysoká obsázka.

• Design, cena

U bot asi to nejméně podstatné...

• Péče a skladování

Péče o pohorky je pro jejich životnost velmi podstatná. Voskovat, voskovat, voskovat! Kůže musí být promašťována, aby se nelámala. Nepoužívat pohorky místo zimních bot do města. Jednak je to zbytečné, ale především kvůli agresivní soli. Pokud už po solené silnici musím jít, snažím se boty co nejdříve umýt a ošetřit.

Kromě kůže může odejít i podrážka a to jak postupným ošlapáním vzorku a okopáním obsázky, tak vydrolením. První se stává těm, kdo boty velmi intenzivně využívají, to druhé spíše těm, kteří boty dlouhodobě skladují nepoužívané doma (vezměte vaše pohorky alespoň občas na výlet, svědčí jim to). Naštěstí například ve Zlíně existuje firma Restday, která pohorky umí nově podrazit a je i autorizovaným servisem některých značek. Je třeba si ale vzpomenout dostatečně dlouho než budete boty potřebovat, na svém webu uvádějí že čekací dobu asi 6 týdnů. Pokud jsou boty starší pěti let a používány spíše sporadicky (díky tomu je kůže v dobré kondici), je vhodné před odjezdem kamkoli, kde by defekt znamenal velký problém vhodné zvážit preventivní nové podražení bez ohledu na značku bot a jak dobře podrážka vypadá.

Třetí zásada je šetrné sušení, tedy za žádných okolností u ohně, v troubě a podobné zaručené metody. Sušení musí být pomalé.

Zatímco když vybírám novou bundu či batoh, koukám, co se na trhu za roky změnilo a velmi pravděpodobně ani původní model už nebude v prodeji. U bot je situace opačná, pokud se něco osvědčilo, kupuji ty samé. Momentálně se raduji ze třetích identických Hanwagů v řadě (stejný model existuje samozřejmě i v pánské verzi).

Jsou to subjektivně bačkory, pohodlné od prvního okamžiku, nedělají puchýře ani jiné problémy, ale jsou přitom pevné, kvalitně chrání nohu v náročném kamenitém terénu jako nestabilní suť a párkrát mě už zachránily před zvrknutím ale i rozdrcením a skončilo to jen nějakým zásekem v kůži bot (svršek je dostatečně robustní). Nárazy tlumí velmi dobře i při dlouhé chůzi po kamenech nebo asfaltu, osobně pro plochou nohu používám ještě ortopedickou vložku, což v těchto botách není problém. Dokud je kůže nepolámaná, voděodolnost je velmi dobrá. Proti vodě shora používám za deště nebo ve sněhu návleky (průtrži mračen, kdy voda vteče po lýtku bota odolat nemůže). Jsou dostatečně pevné a mají vhodně tvarovanou obsázku pro použití s mačkami i sněžnicemi. Na kluzkém povrchu drží jako standardní Vibram.

Kdysi mě také někdo přivedl na myšlenku, že provoz pohorek je dost drahá záležitost. Pokusila jsem se tedy spočítat, na kolik mě takový den vyjde. Dopočítala jsem se k tomu, že v dobré kondici (do prvních prasklin v kůži skrz a výrazného snížení vzorku) asi 25 týdnů každodenního celodenního chození převážně v horském kamenitém terénu, ale i bažinami, sněhem a lávou. Den používání pohorek tím vychází asi za 40 korun a to není tak zlé v porovnání s pár zkušenostmi bot, které člověku ničí nohy a každý krok je utrpením. Vzhledem k mé práci těch 25 týdnů nastane za 4 roky, ale pro většinu lidí to pravděpodobně bude doba zhruba dvojnásobná.

Volbou číslo 2 by za mě byly jednoznačně opět Meindly.