Chaty a sruby

Systém chat a srubů

Kvalitní a velmi hustá síť chat je ve všech třech zemích, odlišný je však systém správy.Norský klíč je vázán na členství v turistickém spolku. Chaty a sruby najdeme ve většině národních parků i přírodních a horských oblastí s nižším stupněm ochrany.

Ve Finsku je síť otevřených srubů "zdarma", ale systém má pravidla. Základní pravidlo všech otevřených chat je, že nejsou určeny pro komerční nebo větší skupiny a přespat je obvykle povoleno jen jednu noc. Dále platí přednost posledního příchozího, tj. pokud je oficiální kapacita chaty např. 8 osob a přijde člověk devátý, tak ten kdo přišel jako první má automaticky odejít. Bez diskuzí, sám od sebe. Není zvykem spát na zemi a podobná řešení. Při využívání tohoto typu ubytování je třeba s touto možností vždy počítat a mít záložní řešení, obvykle v podobě stanu, bez ohledu na počasí, tedy i v zimě. Pouze s rezervací lze s jistotou počítat se spaním uvnitř. Místním již mnohde dochází trpělivost s cizinci a lze se setkat i s policejními kontrolami způsobu využití objektů (zažili jsme v zimě v oblasti Halti). Kromě srubů je celé Finsko protkané tisíci ohnišť, přístřešků a piknikovišť. Cestovní kanceláře mohly ještě donedávna bez omezení využívat sruby na klíč, ale i zde došlo k omezení v období nejvyšší poptávky. "Commercial use of reservable huts is only allowed with a permission". 

V Norsku a Švédsku se o chaty starají turistické spolky, chaty jsou obvykle podstatně komfortnější.

Téměř všechny švédské chaty provozuje Švédský turistický klub STF, mají správce, nejsou otevřeny celoročně (obvyklá sezóna je červenec - půlka září, březen - duben s místními rozdíly, někde končí např. již koncem srpna, jinde se začíná v půlce června). Rezervace předem je třeba na Kungsleden mezi Abiskem a Nikkaluoktou. Chaty s přístupem po silnici nebo elekřinou mají restauraci a status "station", ostatní "stuga". Cena noclehu na "stuga" je kolem 500 SEK. Typická je společná místnost pro 10 lidí s kamny, voda se nosí, svítí svíčkami, ale jsou velmi útulné, příjemné a dobře řešené. Jsou vybaveny i lůžkovinami, z hygienických důvodů je povinné používat alespoň vložku do spacáku. Na větších švédských chatách bývá i možnost dokoupit některé základní potraviny (trvanlivé). Sortiment se doplňuje obvykle na konci zimy na celý rok, může být tedy vykoupeno, ceny potravin i ubytování jsou víceméně jednotné v rámci celé země. Časté jsou sauny, nejvíce jich je právě u chat švédských, sauna je v ceně. Vzhledem k tomu, že na chatách není elektřina, bývá sauna místem, kde je možné se umýt v teplé vodě (saunovací kamna mají velký zásobník na vodu a prostor převlékárny je k mytí uzpůsoben). Ve Švédsku je na každé větší chatě určena jedna místnost, kam smí hosté se psi. V Norsku a Finsku na toto automaticky spoléhat nelze.

V horských oblastech se kromě klasických chat vyskytují ještě nouzové chatky, které jak název napovídá, nejsou určené k přespávání vyjma situace akutní nouze a bývá to v nich napsáno. Pokud je v chatce nebo přilehlém dřevníku dřevo, tak se na něj vztahuje totéž pravidlo, použít se smí pouze v nouzové, jinak si můžete zatopit jedině dřevem, které jste si donesli sami. V jižní a střední části, je hustá síť otevřených přístřešků, nejedná se o uzavřený objekt, ochrana před deštěm je dostatečná. Švédi tyto přístřešky "vindskydd" (v překladu úkryt před větrem) využívají především jako "griloviště". 

Odemčených objektů je v Norsku asi nejméně.  Je to chatu od chaty, některé jsou obsluhované (velké chaty, zejména v centrální části pohoří Jotunheimen, Rondane, Dovre), jiné nikoli. Klíč je vázán na členství v turistickém spolu DNT, což snižuje riziko zneužívání systému, kterého se bohužel častěji dopouštějí cizinci, mnohdy i z neznalosti. Nečlen může do chaty pouze v doprovodu člena, platí vyšší cenu. Ačkoli se někomu může zdát ubytování drahé, žádné chaty v horách nejsou ziskové, jejich existence je možná jen díky dobrovolnické práci. Neplacení dobrovolníci dělají správce, zajišťují stavbu, opravy, poplatky pokryjí materiál a nákladnou dopravu, v létě povětšinou pouze vrtulníkem. Dobrovolnická práce je i důvodem proč na části norských neobsluhovaných chat vůbec neakceptují komerční skupiny nebo skupiny platí násobně vyšší cenu. Norský spolek je dělí na sekce podle regionů, v každé oblasti vypadají maličko jinak, ale obecně jsou velmi dobře vybavené a komfortní v podobném stylu jako chaty švédské, ale menší a mají intimnější charakter (připadáte si více jako na vlastní chatě). Na mnoha je solární panel a zdroj 12V s možností nabíjení telefonů. Na neobsluhovaných chatách většinou nic koupit nelze.

Na některých chatách je informace o platbě pouze na nějaké ceduli na místě nebo jen na internetu a jediným způsobem platby je bankovní převod / platba prostřednictvím mobilní aplikace, někdy je možnost vhodit bankovky do kovového boxu někde na zdi. V chatách bývá také kniha, kam se všichni hosté mají zapsat, uvádí se osobní údaje, datum, způsob platby, směr cesty a členství ve spolku, který objekt vlastní. 

Při odchodu ze samoobslužné chaty je třeba zavřít plyn, doplnit dřevo, v zimě vylít vodu. Prosím respektujte pravidla, aby Laponsko zůstalo takové, jakým je a co je na něm nejhezčí - úžasným krajem milých, poctivých lidí, romantických čistých chat přístupných všem a aby Češi nebyli turisty s nejhorší pověstí. 

Národní parky

Pravidla pohybu v národních parcích na severu jsou mnohem benevolentnější něž v jiných částech Evropy. Pohyb pěšky a na lyžích není nijak omezen, smí se všude. Táboření je rovněž možné kdekoli to není výslovně zakázáno, je třeba dodržet pouze minimální vzdálenost 150 m od nejbližší stavby stejně jako kdekoli jinde mimo parky (za podmínky že nemáme výslovný souhlas majitele). Naopak mnohem razantněji je omezena komerční hospodářská činnost vyjma tradičního sobího hospodářství. Sámové, pastevci sobích stád mají speciální pravidla, která jim omožňují v nutné míře využívat potřebné techniky. Sběr lesních plodů a hub je bez omezení, tolerují se i hřebeny na borůvky.