Pravidla ubytování a organizovaných akcí

Chaty

Ceny ubytování na chatách v přírodě jsou nejnižší ve Finsku, kde mají charakter jednoduchých srubů a jsou vždy samoobslužné. Norsko a Švédsko jsou cenově víceméně srovnatelné, chaty jsou obvykle podstatně komfortnější. Téměř všechny švédské chaty mají správce, a proto nejsou otevřeny celoročně (obvyklá sezóna je červenec - půlka září, březen - duben s místními rozdíly, někde končí např. již koncem srpna, jinde se začíná v půlce června). Díky správcům "stugvärd" ve Švédsku není nezbytně nutná (ale velmi vhodná) rezervace předem (výjimkou je přelidněná Kungsleden mezi Abiskem a Nikkaluoktou). V Norsku je to chatu od chaty, některé jsou obsluhované (velké chaty, zejména v centrální části pohoří Jotunheimen, Rondane, Dovre), jiné nikoli. Ve Finsku pokud člověk chce mít nocleh jistý, musí mít vždy klíč. Norský klíč je vázán na členství v turistickém spolku. Časté jsou sauny, nejvíce jich je u chat švédských, nejméně ve Finsku. Vzhledem k tomu, že na chatách není elektřina, bývá sauna jediným místem, kde je možné je umýt v teplé vodě (saunovací kamna mají velký zásobník na vodu a prostor převlékárny je k mytí uzpůsoben).

Ve Finsku je síť otevřených srubů "zdarma", ale systém má pravidla. Místním již mnohde dochází trpělivost s cizinci a lze se setkat i s policejními kontrolami způsobu využití objektů (zažili jsme v zimě v oblasti Halti). Základní pravidlo všech otevřených chat je, že nejsou určeny pro komerční nebo větší skupiny a přespat je obvykle povoleno jen jednu noc. Dále platí přednost posledního příchozího, tj. pokud je oficiální kapacita chaty např. 8 osob a přijde člověk devátý, tak ten kdo přišel jako první má automaticky odejít. Bez diskuzí, sám od sebe. Není zvykem spát na zemi a podobná řešení. Při využívání tohoto typu ubytování je třeba s touto možností vždy počítat a mít záložní řešení, obvykle v podobě stanu, bez ohledu na počasí, tedy i v zimě.

Ve Švédsku, zejména jeho jižní a střední části, je spíš síť (poměrně hustá) otevřených přístřešků, nejedná se však o chatu, před deštěm je ochrana dostatečná. Švédi tyto přístřešky "vindskydd" (v překladu úkryt před větrem) využívají především jako "griloviště". V horských oblastech se kromě klasických turistických chat provozovaných většinou Švédským turistickým klubem (cena přespání se pohybuje kolem 500 SEK/noc) se vyskytují ještě nouzové chatky, které jak název napovídá, nejsou určené k přespávání vyjma situace akutní nouze, ale pouze na zastávku na svačinu a bývá to v nich napsáno. Pokud je v chatce nebo přilehlém dřevníku dřevo, tak se na něj vztahuje totéž pravidlo, použít se smí pouze v situaci ohrožení života, jinak si můžete zatopit jedině dřevem, které jste si donesli sami. Na větších švédských chatách bývá i možnost dokoupit některé základní potraviny (trvanlivé). Sortiment se doplňuje obvykle na konci zimy na celý rok, může být tedy vykoupeno, ceny potravin i ubytování jsou víceméně jednotné v rámci celé země.

Odemčených objektů je v Norsku asi nejméně. Chodí mi dotazy na chaty typu "jak získat klíč když ho Norové půjčují jen členům spolku" apod. Klíč pouze pro členy má své opodstatnění, snižuje riziko zneužívání systému, kterého se bohužel většinou dopouštějí cizinci. Nečlen může do chaty pouze v doprovodu člena, avšak za vyšší cenu. Ani klíč nedává jistotu noclehu, pokud má chata např. kapacitu 4 osoby a není zde rezevační systém, nastává stejná situace jako u finských otevřených srubů. Díky klíči vázaném na členství a placení je tato situace však mnohem méně pravděpodobná. Ačkoli se někomu může zdát ubytování drahé, žádné chaty v horách nejsou ziskové, jejich existence je možná jen díky dobrovolnické práci. Neplacení dobrovolníci dělají správce, zajišťují stavbu, opravy atd., poplatky pokryjí materiál a nákladnou dopravu, v létě povětšinou pouze vrtulníkem. Dobrovolnická práce je i důvodem proč na části norských neobsluhovaných chat vůbec neakceptují komerční skupiny nebo skupiny platí vyšší cenu. Ve Finsku systém více dotuje stát, ale v posledních letech je snaha příspěvky snížit. V únoru 2019 v noci kvůli neopatrnému sušení nad kamny vyhořel srub, na kterém vůbec nebylo dovoleno spát (jednalo se o malou chatku vedenou jako "denní"). Při odchodu ze samoobslužné chaty je třeba zavřít plyn, doplnit dřevo a připravit na podpal, v zimě vylít vodu hrozí-li její zamrznutí.

Na některých chatách je povinnost platby uvedena pouze na nějaké ceduli na místě nebo naopak jen na internetu a jediným způsobem platby je bankovní převod / platba prostřednictvím mobilní aplikace, někdy je možnost vhodit bankovky do kovového boxu někde na zdi. To že jsou odemčené dveře a nikdo objekt nehlídá, neznamená automaticky, že jeho využívání je zdarma. V chatách bývá také kniha, kam se všichni hosté mají zapsat, uvádí se osobní údaje, datum, způsob platby, směr cesty a členství ve spolku, který objekt vlastní.

Ve Švédsku je na každé větší chatě určena jedna místnost, kam smí hosté se psi. V Norsku a Finsku na toto automaticky spoléhat nelze.

Prosím respektujte pravidla, aby Laponsko zůstalo takové, jakým je a co je na něm nejhezčí - úžasným krajem milých, poctivých lidí, romantických čistých chat přístupných všem a aby Češi nebyli turisty s nejhorší pověstí.

národní parky - pravidla a organizované akce

Pravidla pohybu v národních parcích na severu jsou mnohem benevolentnější něž v jiných částech Evropy. Pohyb pěšky a na lyžích není nijak omezen. Táboření je rovněž možné kdekoli to není výslovně zakázáno, je třeba dodržet pouze minimální vzdálenost 150 m od nejbližší stavby stejně jako kdekoli jinde mimo parky (za podmínky že nemáme výslovný souhlas majitele). Naopak mnohem razantněji je omezena komerční hospodářská činnost vyjma tradičního sobího hospodářství. Sběr lesních plodů a hub je bez omezení, tolerují se i hřebeny na borůvky.

Pofiderní nabídky a získávání informací

Sociální sítě jsou zaplaveny množstvím nabídek expedic, výprav apod. pořádaných různými "kluby" , "spolky" (někdy i fiktivními) nebo dokonce nabídky zcela anonymní. Opakovaně se mi stalo, že si subjekt pořádající "expedici" přímo napsal o poskytnutí GPX souboru celého treku ať už mně nebo do CK. Ve všech případech se průvodcem chystal být někdo, kdo v oblasti nikdy nebyl. Jeden z plagiátorů "expedici", ve které použil mně ukradené fotky a texty přímo ze zájezdu, nabídku vyvěsil asi ve třiceti cestovatelských skupinách na Facebooku, v jedné z nich jsem ale náhodou byla členem. Byl upozorněn, že takto materiály používat nelze a požádán o stažení, přesto se situace s odstupem asi tří měsíců opakovala. Zdánlivě levnější cesta se nemusí vyplatit.

Pokud se na Sever chystáte vydat organizovaně, ověřte si prosím, že cestujete se seriózním pořadatelem, který respektuje zákony a pravidla hostitelské země. Určitá omezující pravidla mají i některé národní parky.

Vyvarujte se zejména nabídek "ubytování na srubech je zpravidla zdarma", "přihlášení pouze soukromou zprávou", "pouze doprava" apod.