Lyžařské přechody laponsko

FAQ

Náklady

Akce není zájezdem, nemůžete si tedy koupit balíček. Stát vás to bude pouze skutečné náklady. Cena se vždy skládá z nákladů na dopravu a ubytování každého účastníka + nákladů na účast, tj. rozpočtená cena dopravy lyží, dopravy a ubytování průvodce a jeho práce (denní sazba a příprava akce). Odhad letenky 10 000 Kč, místní doprava ekv. 2500 Kč, chaty 500 SEK/NOK/noc (podobně noclehy v civilizaci po příletu a před odletem), pojištění si sjedná každý sám (doporučím).

Na průvodcovskou službu vám vystavím fakturu, vše ostatní platíte přímo dodavateli. Ode mě na konci uvidíte vyúčtování. V roce 2023 (14 dní pobytu, z toho 12 dní lyžařských) jsme se dostali na 27 000 na osobu "se vším" (letenky, doprava po Norsku a Švédsku, 12 noclehů, průvodce, doprava lyží). Cena byla nižší díky levnějším chatám (švédské chaty jsou většinou dražší než Finsko i Norsko), v roce 2024 počítejte odhadem o 5000 více. Náklady na účast byly v roce 2023 zhruba 9000, oproti cestovní kanceláři ušetříte asi 10 000.

Nákup letenek

Letenky kupujeme vždy společně prostřednictvím online schůzky. Domluvíme se o spoji a poté na sdílené obrazovce přesně vidíte kam kliknout a letenky si zakoupíte vlastní kartou, mně tedy žádné peníze neposíláte. Pokud to někdo dělá poprvé, poradíme, pomůžeme.

Volba oblasti

Pokud si to účastníci výslovně nepřejí, snažím se spíše vyhýbat nejpopulárnějšímu a čím dál více přelidněnému úseku Kungsleden mezi Abiskem, Kebnekaise a Nikkaluoktou ačkoli je dopravně nejsnáze přístupný, perfektně značený (i v zimě) a technicky jednoduchý, nehrozí zde ani boření. Vrchol zimní sezóny, kdy je velká šance hezkého počasí, je začátek dubna a samozřejmě Velikonoce. V tuto dobu jsou chaty na hraně kapacity, využívají je i stanaři, takže se uvnitř na dosti omezeném prostoru běžně pohybuje více lidí, než kolik je samotná kapacita chaty, přičemž všichni suší a vaří, chrápou, šlapou si po věcech. Vlastník chat, švédský turistický klub se situaci snaží regulovat cenou, chaty v tomto úseku jsou dražší. Kdekoli jinde jsou i v tuto dobu chaty víceméně prázdné a lze si užít putování krajinou téměř bez lidí, saunu a chatu "jen pro nás". Druhý důvod je smysl přítomnosti průvodce. Úsek z Abisko do Nikkaluokty nevyžaduje téměř žádné speciální know how, s vhodným vybavením to zvládne většina lidí samostatně, pohybuje se zde i v zimě poměrně hodně cizinců. Dostupnost Abiska a Nikkaluokty je z Kiruny dvěma spoji denně, doba jízdy hodina, náklady celkem zhruba 200 + 100 SEK. Pro srovnání do Kvikkjokku se z Kiruny jede průměrně 10 hodin se dvěma přestupy a spojení není ani každý den, cena cca 600 SEK za jeden směr. Doprava do Kilpisjärvi a na další výchozí místa je ještě složitější, po některých silnicích není veřejná doprava vůbec a jedinou variantou je taxík. Důvod třetí jsou účastníci sami, mnozí se se mnou (nejen) do zimního Laponska vydávají opakovaně a chtějí se podívat na nová místa, kde ještě nebyli a kam by se sami nevydali. Kdybyste chtěli jet právě na Kungsleden z Abiska, tak to samozřejmě není problém, výpravu vám ráda zorganizuji, ale ozvěte se včas, abychom zarezervovali chaty, nejkritičtější bývají chaty Kebnekaise, Singi a Abiskojaure. Občas tudy přesto jdeme část trasy, oba konce jsou bránou do hor i pro pokračování Norskem. Pokud někdo chce na těchto chatách spát v létě, pak doporučuji rezervovat i rok předem, storno podmínky jsou příznivé. V první polovině března je mnohem volněji, ale i drsnější podmínky. Specifické je paralelní údolí Vistas, na podzim podle mého názoru v této oblasti nejhezčí, skalní stěny jsou příkřejší, scenerie vysokohorštější, ale v zimě zde podmínky nebývají optimální - leží ve srážkovém stínu a často tu bývá nedostatek sněhu. Čouhají šutry, krátké úseky jsme museli přenášet, lyže skončily s mnoha záseky a občas zde bývá odtátá řeka (riziko proboření).

Náročnost

Ačkoli se nejedná o žádný extrémní, natož vrcholový sportovní výkon, přesto je účast třeba dobře zvážit. V minulých letech se několikrát stalo, že byl někdo zaskočen, ale vždy to byl účastník, který se na akci dostal "nedopatřením", tedy nepřihlásil se sám(a), ale byl přihlášen(a) partnerem, manželem(kou), ukecán partou. Současně to byl pokaždé někdo, kdo na běžky ani v ČR téměř vůbec nechodí, ve věkové kategorii 50+ (spíše 65+), nezúčastnil se ani žádného infosetkání před odletem a až na místě zjistil(a) o co vlastně ve skutečnosti jde. Putování se saněmi je pochodem, nikoli během na lyžích. Akci by měl naprosto bez problému zvládnout kdokoli, kdo na lyžích za den dojde z Pece na Sněžku a zpět avšak za jakéhokoli počasí. Rychlost až tak důležitá není, taková převýšení jako v Krkonoších na většině tras také nejsou, průměrná denní vzdálenost je zhruba 20 km. Podstatné je nepodcenit vybavení a zachovat chladnou hlavu i v případě zhoršení počasí, kdy chata nemusí být úplně blízko jako v našich horách. 

Vybavení

Seznam najdete zde, dotazy ráda zodpovím, poradím s nákupem. Saně, ať už vlastní nebo půjčené jsou podmínkou účasti. Je to pro váš komfort a bezpečnost. Jízda s těžkým batohem na zádech je značně nepohodlná a především nebezpečná (při pádu riziko velmi vážného úrazu). Do Švédska a Norska jsou podmínkou i backcountry lyže (nejlépe s kovou hranou) včetně skialpových pásů. Lyže i saně rezervujete co nejdříve, ideálně hned jak se rozhodnete. Finsko lze zvládnout i na turistických běžkách, nikoli však odlehčených snadno zlomitelných běžek určených do strojové stopy. Zlomená lyže v polární pustině je fatální problém. Účast na sněžnicích kvůli tempu není možná.

Bylo by možné připravit co nejméně náročnou akci?

Ano. Ozývají se mi rodiny s dětmi, senioři nebo ti, kdo by chtěli jet poprvé a nejsou si jistí co si troufnou. Mnoho se vyjasní osobním pohovorem, ozvěte se, zjistíme představy a podle toho budeme plánovat. Doporučuji finské Pallastunturi, což je krátký (asi 60 km) přechod po srubech, značeno a valná část cesty bývá rolbovaná (nelze garantovat), krajinný ráz více připomíná Šumavu. Sruby mají malou kapacitu, je nutné rezervovat s velkým časovým předstihem. Storno podmínky ve Finsku jsou podstatně striknější než švédské. V této oblasti se hůře shání ubytování na začátku a konci pobytu, jsou to běžkařská střediska na tratích, která v hlavní sezóně nechtějí ubytovávat na méně než týden, lety často vychází s nutností noclehu v Helsinkách na letišti. 

Můžeme se přihlásit jako uzavřená skupina?

Ano. Pokud vás bude menší počet, než je obvyklý, pak samozřejmě rostou náklady, ale budete mít garantováno, že s vámi nepojede nikdo cizí.

Lze připravit akci bez průvodce?

Ano, jako tvorba itineráře na zakázku.

Lze si to vyzkoušet v ČR?

Ano, samostatně i se mnou. Ideální je půjčit si backcountry lyže na víkend a vyrazit na hřebeny Krkonoš. Váš plán můžeme probrat, můžeme vyrazit i společně.

Náročnost Norsko x Švédsko x Finsko

Více se dozvíte v přednášce. Ve zkratce - není jednoduchá odpověď a obrovskou roli hraje počasí a termín (ještě začátkem března jsem zažila -35 stupňů, od půlky dubna už zase hrozí výrazná obleva). Ve všech zemích jsou úseky jednoduché a náročnější. Trasy Norskem a Švédskem vedou většinou nad hranicí lesa, takže není problém boření (sníh je utemovaný) nebo rizika propadnutí do vody. O to větší nepříjemností může být vítr. Na případné prudší úseky pomůžou pásy a na tvrdší povrch jsou vhodné kovové hrany. Ve Švédsku jsou některé cesty značené (Kungsleden a vše kudy jezdí skútry), v Norsku zimní značení neexistuje vůbec. V lesnatém Finsku je podstatně častější "hlubočák". Úplně největší svízel představují kaňony a údolí řek, tedy kombinace prudkého svahu, kamenů, převějí, vody, vegetace (obvykle nutnost překonat řeku). Ve Finsku je kaňonů více, ale samozřejmě podle konkrétní trasy řeka v hlubším údolí v cestě být může a nemusí kdekoli. O takových místech víme dopředu a bereme v úvahu při plánování. V jakémkoli složitějším terénu je klíčová dostatečná plocha lyže proti boření, stoupací pásy (stromečkovat v prašanu se zátěží moc dobře nejde) a správně sbalené saně (co nejníž těžiště). Pokud je na trase nějaký prudší úsek, snažím se plánovat tak, abychom ho šli do kopce (často jde vyjít bez lyží). Zatímco za nejjednodušší bych označila pohoří Pallastunturi (Finsko), sem není problém vyrazit i na klasických běžkách do stopy. Naopak NP Urho Kekkonen kam se mnozí vydávají napoprvé může zaskočit právě hlubočákem, rozlámanými ledy na řece i poodtátým jezerem (past pod sněhem). Ve Švédsku je nejjednodušší Kungsleden mezi Abiskem a Nikkaluoktou, na celé trase je prudší sotva kilometr (v otevřeném údolí, žádné překážky, mírnější modrá sjezdovka), nepříjemností může být jen vítr. Začátečníkům radím tento úsek Kungsleden jet směrem na sever, aby nejdelší vzdálenost mezi chatami (22 km) měli z kopce a tím vyjde směrem do kopce i ten jediný prudký úsek do nejvyššího sedla. Specifický problém který může zaskočit kdekoli je bílá tma. Všechny přechody plánuji s časovou rezervou na počasí. Výhodou Švédska a Norska je relativně jednoduché posunutí noclehů o den, ve Finsku to u rezervovaných srubů nejde.

S respektem

Severské turistické infrastruktury si velmi vážím, a proto na přechodech, které pořádám, dbám na to, abychom dodržovali místní pravidla. Zaplatit i když na chatě není správce je samozřejmostí ačkoli to občas vyžaduje i poměrně aktivně pártat jak a komu se má zaplatit a zvítězit nad aplikacemi nebo si napsat o doplnění bankovních údajů pro zahraniční platbu. Nespíme plánovitě v nouzových chatičkách určených výhradně pro emergency situace (týká se např. shelterů na Kungsleden a dalších horských oblastech Švédska). Pokud jdeme na chaty kde místo nelze rezervovat, máme vždy záložní stany a pokud přijde někdo po nás, chatu v souladu s místními pravidly uvolníme. Dodržujeme povinnost použití vlastního povlečení. Neplánuji přechody po finských srubech určených výhradně pro jednotlivce na 1 noc. Respektujeme návštěvní řády národních parků (zákaz létání dronem - v Norsku již prý aktivně vyhládávají snímky z dronů na netu a pokutují, pořádání určitých typů akcí, zákaz splouvání některých úseků řek, pravidla pro rozdělávání ohně).