Polární záře

Kdy a kam za polární září?

Sporadická šance spatřit polární záři je i v Česku. Otázka však není, kde jde vidět polární záři, ale kde je největší šance jí vidět i když tam nebudu příliš dlouho, tedy kde jsou pozorování statisticky nejčetnější. 

Všichni se ptají na to samé - kdy a kam.

Stručně:

Kdy: část roku kdy se stmívá (což je září až březen), z těchto měsíců právě září a březen. Nebrat prosinec - leden, je tma a zima. Tma 20 hodin denně, může být pod -40! A k tomu je záře častěji právě v září a březnu.

Kam: kamkoli za polární kruh a co nejdále od moře (tj. ne Island, spíše ne Lofoty, Tromsö o něco lepší, ale stále vůbec ne ideální). Ano: Abisko, resp. cokoli v severním Švédsku i Finsku. Ve Finsku raději ten východní cíp než západní.

Proč? Čtěte dál...

Pro pozorování polární záře musí být splněny podmínky:

• dokonalá tma (mimo světelné znečištění co nejdále od osídlení v období zhruba od září do půlky dubna, v létě a přes den samozřejmě záře také je, ale za denního světla není vidět, na denní době nezáleží, během polární noci lze záři pozorovat i v poledne)

• obloha bez jakékoli oblačnosti

• dostatečná geomagnetická aktivita

• neměl by být úplněk (záře sice vidět bude, ale zhoršuje podmínky a velmi omezuje fotografování)

Geomagnetická aktivita je vyjádřena takzvaným Kp indexem, který dosahuje hodnot od nuly do devíti a jeho předpověď najdeme na mnoha serverech. Pokud je Kp index např. 3 a nacházíme se v pásmech 0 až 3, máme za jasné oblohy a tmy reálnou šanci záři spatřit. Pásmo nula, tedy maximální aktivity je v oblasti tzv. auroálního oválu, který probíhá excentricky vůči oběma magnetickým pólům (zhruba kolem 70. rovnoběžky), od něj šance klesá směrem na jih, ale i na sever. Pro pozorování v severních Čechách je třeba alespoň osmička, ve Stockholmu šestka, na Islandu trojka, v Kiruně, Tromsö a Inari dvojka. Ačkoli vám určitě někdo ukáže fotky záře ve Stockholmu, šance že byste jí tam viděli taky, pokud přijedete na tři dny, je mizivá, a nebude tak dynamická, spíše uvidíte jen "zelenou šmouhu". Pro slušnou šanci spatřit záři při pobytu na severu kratším než dva týdny je vhodné být v pásmu Kp minimálně 3, lépe 2. Zatímco šestka bývá pár dní v roce a devítka třeba jednou za deset let, alespoň dvojka je skoro každý den a trojka několikrát týdně. Najít lze evropskou třídenní předpověď (pozor, všechny časy jsou UTC) a 27-denní předpověď Univerzity Aljaška. Existují i mobilní aplikace které uživatele upozorní na hodnotu Kp indexu vyšší, než nastavená hodnota. Z mapky zón vyplývá, že pásma jsou ukloněná k západu, což je dáno tím, že magnetický pól je vůči geografickému západněji. Pokud jste dostatečně na severu, je podstatně větší riziko, že nebude jasno, než nedostatečná geomagnetická aktivita. V pásmu Kp = 2 bývá záře zhruba každou druhou jasnou noc. Jenže podíl zcela jasných nocí je podstatně nižší. Vyplatí se tedy vydat na místo se statisticky menšími srážkami a oblačností, ideálně srážkový stín i kdyby to bylo o trochu jižněji. Srážkový stín a jakýsi klimatický zlom vytvářejí hory na norsko-švédském a norsko-finském pomezí. Za horami, tj. ve Švédsku, Finsku a jižní Finnmarce bývají spíše holomrazy, jasno s "pohádkovou zimou". Naproti tomu Island a celé norské pobřeží je v zimě podstatně teplejší díky Golfskému proudu s častými srážkami, typickým pošmourným počasím, bouřemi a silným větrem. Agentury zaměřené na záři sice slibují, že vás z Tromsö v případě oblačnosti odvezou do Finska, ale jen na finskou hranici do Kilpisjärvi je to 160 km, 2,5h jízdy. To znamená, že zaplatíte za transport ačkoli nebude zdaleka jisté, že záře bude a současně ani Kilpisjärvi ještě není ideálním místem, leží stále blízko moře a v horách, oblast stabilního počasí začíná spíše ještě o dalších 100 km více na východ. Pokud však chcete Norsko a zvažujete mezi Lofotami a Tromsö, pak jednoznačně Tromsö. 

Díky ideálním vnitrozemským podmínkách sídlí v Kiruně Institut vesmírného výzkumu (kosmická střediska státy staví skutečně tam, kde jsou podmínky nejlepší). Středisko provozuje mj. kameru na oblohu, kde lze záři sledovat v reálném čase. Vesmírný institut má na svých stránkách i dlouhodobou statistiku počtu pozorování pro Kirunu a Abisko za roky 2003 - 2005 a to včetně pravděpodobnosti, ze turista, který v daném měsíci byl v Kiruně 3 noci, záři viděl. V Abisku, které je místem s nejnižšími srážkami ve Švédsku a kombinuje vhodné klima, minimální světělné znečištění, dobrou dostupnost a atraktivní horské panorama, se nachází turistická stanice pro pozorování záře (lanovka s restaurací a pozorovatelnou na kopci mimo obec s výhledem na jezero, poslední jízda dolů je o půlnoci). Ve Finsku je dobré jakékoli místo hodně na severu snad vyjma Kilpisjärvi (Inari, Utsjoki, Saariselkä, Pallastunturi). Šance v Rovaniemi a kdekoli jižněji už jsou podstatně nižší z hlediska geomagnetické aktivity. 

Celé divadlo může trvat několik sekund, minut i hodin přičemž intenzita je proměnlivá, přesný čas ani jistotu pozorování nelze předem nijak určit, je třeba čekat a trvale sledovat oblohu, ponocovat. Venku, na mrazu. Klíčem k úspěchu je trpělivost a teplé oblečení. Zde může velmi pomoc právě zmíněná kamera Vesmírného střediska v Kiruně přenášející v reálném čase, čekat v teple a ven jít když se záře objeví na webkameře. Poměrně časté je, že začíná jako velmi slabá šmouha už po západu slunce, vyplatí se vyčkat. Slabou záři nepozorovatelnou okem je možné vyfotit na dlouhé časy. Nejčastěji se záře táhne od severního obzoru, ale není to pravidlem, silná záře je přes celou oblohu a intenzivně se pohybuje, vypadá to jako "záclonky", "závojíčky", které se jakoby "honí ve větru" (skutečný vítr s tím nijak nesouvisí). Pokud záři chcete vyhlížet ze stanu, postavte ho nejlépe vchodem na sever. Statisticky nejvhodnějšími měsíci na záři jsou září a březen, nejčastější pozorování jsou kolem dvaadvacáté hodiny (pozor, některé servery uvádí předpověď v UTC). Kirunský kosmický institut pro výzkum polární záře má na svém webu obrovské množství odborných materiálů, statistik i populárně vědeckých upravených pro veřejnost, většina je dostupná rovněž anglicky. 

Intenzita polárních září je v čase proměnlivá, sluneční aktivita sílí a slábne s periodou průměrně 11 let. V maximálních letech (takovým rokem bude zima 2023/2024) je vysoký Kp index mnohem častější a díky tomu je občas možno pozorovat polární záře i v nižších zeměpisných šířkách včetně ČR. 

Barva polární záře závisí na plynech v atmosféře, nejobvyklejší zelená je v nižších vrstvách, tu nejčastěji uvidíme v polárních oblastech. Nad Českou republikou bývá záře spíše červená v důsledku zakřivení země, vidíme jen vyšší vrstvy atmosféry. V polárních oblastech se můžeme setkat se zelenou, fialovou i červenou (ta je nejméně obvyklá).