Polární záře

Kdy a kam za polární září?

Sporadická šance spatřit polární záři je i v Česku. Otázka však není, kde jde vidět polární záři, ale kde je největší šance jí vidět i když tam nebudu příliš dlouho, tedy kde jsou pozorování statisticky nejčetnější.

Pro pozorování polární záře musí být splněny podmínky:

• dokonalá tma (mimo světelné znečištění co nejdále od osídlení v období zhruba od září do půlky dubna, v létě a přes den samozřejmě záře také je, ale za denního světla není vidět, na denní době nezáleží, během polární noci lze záři pozorovat i v poledne)

• obloha bez jakékoli oblačnosti

• dostatečná geomagnetická aktivita

• neměl by být úplněk (záře sice vidět bude, ale zhoršuje podmínky a velmi omezuje fotografování)

Geomagnetická aktivita je vyjádřena takzvaným Kp indexem, který dosahuje hodnot od nuly do deseti. Pokud je Kp index např. 3 a nacházíme se v pásmech 0 až 3, máme za jasné oblohy a tmy reálnou šanci záři spatřit. Pásmo nula, tedy maximální aktivity je v oblasti tzv. auroálního oválu, který probíhá excentricky vůči oběma magnetickým pólům (zhruba kolem 70. rovnoběžky), od něj šance klesá směrem na jih, ale i na sever. Pro pozorování v severních Čechách je třeba alespoň osmička, ve Stockholmu šestka, na Islandu trojka, v Kiruně, Tromsö a Inari dvojka. Ačkoli vám určitě někdo ukáže fotky záře ve Stockholmu, šance že byste jí tam viděli taky, pokud přijedete na tři dny, je mizivá, a nebude tak dynamická, spíše uvidíte jen "zelenou šmouhu". Pro slušnou šanci spatřit záři při pobytu na severu kratším než dva týdny je vhodné být v pásmu Kp minimálně 3, lépe 2. Zatímco šestka bývá pár dní v roce a devítka třeba jednou za deset let, alespoň dvojka je skoro každý den a trojka několikrát týdně. Najít lze evropskou třídenní předpověď (pozor, všechny časy jsou UTC) a 27-denní předpověď Univerzity Aljaška. Existují i mobilní aplikace které uživatele upozorní na hodnotu Kp indexu vyšší, než nastavená hodnota. Z mapky zón vyplývá, že pásma jsou ukloněná k západu, což je dáno tím, že magnetický pól je vůči geografickému západněji. Pokud jste dostatečně na severu, je podstatně větší riziko, že nebude jasno, než nedostatečná geomagnetická aktivita. V pásmu Kp = 2 bývá záře zhruba každou druhou jasnou noc. Jenže podíl zcela jasných nocí je podstatně nižší. Vyplatí se tedy vydat na místo se statisticky menšími srážkami a oblačností, ideálně srážkový stín i kdyby to bylo o trochu jižněji. Srážkový stín a jakýsi klimatický zlom vytvářejí hory na norsko-švédském a norsko-finském pomezí. Za horami, tj. ve Švédsku, Finsku a jižní Finnmarce bývají spíše holomrazy, jasno s "pohádkovou zimou". Naproti tomu Island a celé norské pobřeží je v zimě podstatně "teplejší" díky Golfskému proudu s častými srážkami, typickým pošmourným počasím, bouřemi a silným větrem.

Díky ideálním vnitrozemským podmínkách sídlí v Kiruně Institut vesmírného výzkumu (zatímco influencery a cestovní kanceláře obvykle zajímá jen zisk, enormně drahé satelity a kosmická střediska státy staví skutečně tam, kde jsou podmínky nejlepší). Středisko provozuje mj. kameru na oblohu, kde lze záři sledovat v reálném čase. Vesmírný institut má na svých stránkách i dlouhodobou statistiku počtu pozorování pro Kirunu a Abisko za roky 2003 - 2005 a to včetně pravděpodobnosti, ze turista, který v daném měsíci byl v Kiruně 3 noci, záři viděl. V Abisku, které je místem s nejnižšími srážkami ve Švédsku a kombinuje vhodné podmínky, dobrou dostupnost a atraktivní horské panorama, se nachází turistická stanice pro pozorování záře (lanovka s restaurací a pozorovatelnou na kopci mimo obec s výhledem na jezero, poslední jízda dolů je o půlnoci). Ve Finsku je dobré jakékoli místo hodně na severu snad vyjma Kilpisjärvi, které je ještě ve vlhkém pobřežním horském pásmu, ideálně severovýchod, okolí Inari. Šance v Rovaniemi a kdekoli jižněji už jsou podstatně nižší z hlediska geomagnetické aktivity.

Celé divadlo může trvat několik sekund, minut i hodin přičemž intenzita je proměnlivá, přesný čas ani jistotu pozorování nelze předem nijak určit, je třeba čekat a trvale sledovat oblohu, ponocovat. Venku, na mrazu, což nakonec většinu turistů odradí, to z katalogů nebylo poznat. Klíčem k úspěchu je trpělivost a teplé oblečení. Zde může velmi pomoc právě zmíněná kamera Vesmírného střediska v Kiruně přenášející v reálném čase, čekat v teple a ven jít když se záře objeví na webkameře. Poměrně časté je, že začíná jako velmi slabá šmouha už po západu slunce, vyplatí se vyčkat. Nejčastěji se záře táhne od severního obzoru, ale není to pravidlem, silná záře je přes celou oblohu a intenzivně se pohybuje, vypadá to jako "záclonky", "závojíčky", které se jakoby "honí ve větru". Pokud záři chcete vyhlížet ze stanu, postavte ho nejlépe vchodem na sever. S ohledem na mráz se nedoporučuje leden a začátek února, kdy teploty v chladném vnitrozemí mohou klesat až pod -40. Je dobré, pokud cílem výletu není jen záře, která vůbec nemusí přijít, ale i jiné aktivity. Statisticky nejvhodnějšími měsíci na záři jsou září a březen, nejčastější pozorování jsou kolem dvaadvacáté hodiny (pozor, některé servery uvádí předpověď v UTC). Kirunský kosmický institut pro výzkum polární záře má na svém webu obrovské množství odborných materiálů, statistik a současně článků populárně vědeckých upravených pro veřejnost, většina je dostupná rovněž anglicky.

Pokud chce někdo vyrazit primárně za polární září bez ohledu na náklady, vyplatí se sledovat předpovědi a pokud se sejde vysoký Kp index i předpověď jasné oblohy na alespoň 3 dny po sobě, pak si koupit letenku na poslední chvíli (na min 3 noci). Všeobecně je největší "zárukou" spatření záře delší pobyt v oblasti Kp 1 až 3. Delším pobytem jsou dva týdny a déle. Za nesmyslné vyhazování peněz považuji zakoupení krátkého výletu za září předem na pevný termín. Ještě větší nesmysl je zaplatit si na konkrétní pevný den výlet s agenturou "aurora safari" na nějaké "zaručené" místo (třeba na skútru apod.). Zaručené místo na záři je pouze obchodní trik, asi jakoby vám někdo tvrdil, že vás za úplatu vezme na místo, ze kterého je nejlépe vidět hvězdy. Vadí pouze oblačnost a částečně pouliční osvětlení ve městě.

Rady pro fotografy:

• požadavky na techniku: fotoaparát s kvalitním čipem, musí jít nastavit časy alespoň 30 s a současně ISO vyšší 1000 (některé levnější přístroje sice delší časy mají, ale aby snímek nebyl zašumělý tak při nich omezují ISO), co nejnižší clonové číslo a manuální ostření. Telefonem záři (použitelně) skutečně nevyfotíte.

• stativ je nutnost

• přepněte fotoaparát na zcela manuální režim

• exponovat přes samospoušť, případně dálkovou nebo drátěnou spoušť, na časy delší než 30 s je obvykle nutná

• slabou záři lze zachytit snáze na dlouhé časy na fotoaparát, než pouhým okem, na fotografii bude částečně zelená obloha (na časy přesahující minutu až tři s nižším ISO)

• pro zachycení dynamiky pohybu silné záře je naopak vhodné čas co nejvíce snížit (experimentujte s časy kolem 3 - 20 s) a ISO nastavit zhruba na 500 - 1000. Na kratší časy zachytíte i "záclonky" a "snopce".

• mějte dostatečnou zásobu ohřátých baterií, baterie za mrazu a při dlouhých časech může vydržet jen několik snímků. V mrazech většinou podstatně rychleji klesá kapacita neznačkových baterií.

• vyvarujte se přenášení přístroje z mrazu do tepla, ideálně vyndejte vždy jen baterii a fotoaparát nechte venku

• zaostřit manuálně na nekonečno (ostření je dobré kontrolovat už na místě, na mnoha fotkách záře jsem měla něco neostrého v popředí - za tmy je ostření problematické)

• snímky ukládat jako JPG i RAW

• pokud je vás víc, nepoužívejte během focení čelovky a samozřejmě blesk, zničili byste snímky ostatním (případně používejte jen červené světlo)

• jděte fotit ihned, za 5 minut může být po záři