Backcountry lyžování
backcountry výbava - lyže, pásy, boty, hole
Backcountry lyže a lyžování jsou jakýsi kříženec mezi turistickými běžkami a skialpy, ideální lyže jak na hřebeny Krkonoš a Jeseníků, tak do Laponska. Z každých si berou to, co považují za výhodné. Backcountry lyže jsou širší běžky, obvykle s kovovou hranou. Šíře může být od běžné turistické běžky (cca 50 mm) až po odpovídající skialpům (kolem 100 mm na špičce). Širší modely už bývají i výrazněji krojené a dovolují náročnější sjezdy a jsou vhodnější do volného terénu. Na stoupání lze použít jak vosky, tak protismyk (šupiny) a pásy. Protismyk upřednostňujeme u modelů, ke kterým si chceme pořídit i stoupací pásy a skialpům se přiblížit co nejvíce. Namazané lyže běžkařským voskem pásy nelze nalepit, zničilo by se lepidlo! Výhodou běžek zůstává nižší cena, hmotnost, rychlejší pohyb a komfortnější obuv. Na BC lyžích lze pohodlněji a rychleji urazit větší vzdálenosti než na skialpech, jsou ideální na expediční přechody a v botách se podstatně lépe chodí mimo sníh - nejsou třeba další boty (běžně v nich i létáme), vypadají jako "pohorka s hrazdičkou". Oproti skeletovým skialpinistickým botám je minimální riziko zničení noh otlaky, puchýři apod. Do kopce s pásy jsou možnosti skoro stejné jako na skialpech. Kámen úrazu jsou sjezdy. Ačkoli jsou lyže širší, tvrdší a mají hranu, vázání má stále volnou patu.
Jak si vybrat ze spousty modelů a šíří? Záleží co od lyží očekáváte a kam se chystáte. Do rovinatějších terénů a tam, kde předpokládáme pohyb i v běžkařské stopě (Šumava, Finsko), se hodí spíše úzké modely (do 70 mm), které se vejdou do strojové stopy a pásy nejsou třeba. Do vyšších a prudších hor (Krkonoše, Norsko, Švédsko), kam se chodí na skialpech i backcountry, volíme modely nejširší, s protismykem a pásy. Na lyžích se šupinami nelze bruslit, ale to se nedoporučuji na žádných lyžích s kovovou hranou, dochází tím k osekávání laminátu na svrchní straně lyže kovovými hranami (třísky z lyží uděláte i stromečkováním při kterém si hranou druhou lyži silou přišlapujete). V ČR dominuje backcountry řada od Sportenu, populární nejširší model Expedition se bohužel již nevyrábí, jeho nástupcem je Wanderer. Důležitá je správná hmotnost lyžaře, zejména pokud táhnete saně, budou lyže více klouzat (mění se výslednice sil), nekupujte delší než by odpovídaly vaší hmotnosti. Backcounty řadu má i řada dalších firem, pokud se budete blíže zajímat o technickou specifikaci, zjistíte že i populární norský Åsnes, na kterých jezdí většina Skandinávie, se vyrábí v ČR, tedy ve Sportenu. Zajímavé modely má i Fischer (zřejmě také výroba v ČR), Rossignol a Madshus. Skluznice Sporten nemají příliš dobrý skluz, ve stejné cenové kategorii bych se poohlédla i jinde.
Pásy stačí rovné z metráže čímž podstatně ušetříme, šíři kupujeme podle šíře lyže pod patou, na hrany je třeba asi 2 mm. Čím větší plocha lyže je kryta pásem, tím spolehlivěji budou fungovat. Pásy "race" ze 100 % mohairu jsou nejrychlejší, mixové 70 % mohair a 30 % syntetiky zase více vydrží i na přemrzlém sněhu (mohair se rychleji "ojede"). Pásy se mi jednoznačně osvědčilo mít přes celou délku skluznice s háčkem přes patku, zejména do prudších kopců a na expediční akce kvůli spolehlivosti (vyhnula bych se tedy pásům klasicky přichyceným na špičce a jen přilepeným, s vkládacími pásy na magnet a pacičkami skrz skluznici jak se používá na lyžích Åsnes nemám zkušenost).
BC vázání má za normou přídomek BC, který označuje mohutnější a delší hrazdičku (odolnější proti vykopnutí a zlomení), která se dává do BC bot. Běžné běžkařské boty NNN jsou tedy s vázáním NNN BC a naopak nekompatibilní. Největší výběr je v botách na normu NNN BC (vázání SNS BC které dělal Salomon končí). Na botách se rozhodně vyplatí nešetřit a investovat do nejvyšších modelů v kůži s membránou Alpina - Alaska a Crispi - Stetind neboť pouze kvalitní kožené boty jsou relativní zárukou suchých nohou a minimalizují riziko omrzlin. Další variantou vázání je N75 (na tři kolíky) ale v robustnější verzi než jsme byli zvyklí na běžkách za starých časů. Tato norma je poměrně populární ve Skandinávii.
Hůlky by měly být o něco kratší než na klasiku a s velkými talířky do hlubokého sněhu. Můžou být teleskopické, ale není to nutné, vysouvací mechanizmus je potenciálním zdrojem problémů. U teleskopických hůlek vybíráme z modelů na skialpy, stačí dvoudílné. Doporučuji hůlky kovové, které se můžou ohnout, ale nehrozí zlomení daleko od civilizace.
Je třeba mít na paměti, že náročnější BC trasy mohou vést prudšími svahy, které jsou lavinovým terénem.
Obchody, kde se vše sežene:
V Praze má celý sortiment a půjčovnu backcountry vybavení (lyže, boty, vázání, pásy) prodejna Boatpark na Palmovce
stoupací pásy v metráži a různé doplňky k pásům se seženou asi nejlevněji u Skialpshop.cz (sídlí sice v Třinci, ale vše posílají a jsou velmi ochotní), na webu mají také podrobný návod jak s pásy zacházet aby vám dobře a dlouho fungovalo lepidlo.
Další prodejny se skialpovým sortimentem v Praze (jsou schopni řešit drobné opravy pásů, holí apod.) jsou Skialpcentrum HUDY v Havlíčkově a Namche na Palmovce
Veškerou výbavu doporučuji pořizovat s dostatečným časovým předstihem před cestou, není to sortiment, který by byl vždy s jistotou skladem ve všech velikostech a úprava pásů se nedělá na počkání.
Pokud vás backcountry lyžování chytne, můžete se se mnou vydat na lyžařskou výpravu do Laponska případně na tomto webu o Laponsku nečerpat informace k vlastní výpravě.
Obecně u backcountry vybavení zdaleka tak nehledím na skluz, klíčová je spolehlivost pro pohyb daleko od civilizace, kde jsou možnosti oprav velmi omezené a pohyb bez lyží většinou nemožný. Nedoporučuji do takových oblastí vyrážet na běžných běžkách, které se mimo upravované tratě snadno prošlápnou (zlomí), boty mají nižší tepelný komfort, rychleji promoknou, častěji se odlepí podrážka, vázání snáze selže. Náklady na řešení situace pak mnohonásobně převýší cenu vybavení. Omrzlina je závažným celoživotním hendikepem, v žádném případě nešetřete na botách.
Expediční nářadí
Ne vydávejte se na lyže daleko od civilizace bez nářadí. Výrobci lyží, vázání, holí a dalších součástí vybavení nás už naučili opravit skoro vše. Neplatí čím dražší, tím spolehlivější. Ultralehké věci se lámou nejlíp, automatické vydrží méně než mechanické. Zamrzá a křehne vše. Spíš čím jednodušší, tím spolehlivější a tím snáz se zase opraví. Lepší hůlka trochu ohnutá než zlomená nebo zasouvající se. Na fotce je vázání zcela vytržené z lyže, bez šroubováku bychom se z místa nedostali. Nejčastějším zdrojem problémů jsou asi hůlky, zlomená, poruchy zasouvacích mechanizmů a utahování, zlomený hrot, ztracený talířek. Základem jsou: provázek, nůž, stříbrná lepicí páska (TESA), šroubovák, kleště, matky, šroubky, elektrikářské stahováky, šití, inbus, případně epoxid a lyžařské šrouby a hmoždinky a mít nacvičené postupy běžných oprav. Na delší cesty se vyplatí nové dorazové gumičky do vázání (popraskané zamrzají) a celková kontrola výbavy, zejména pak šroubů apod. K pásům se na skupinu vyplatí jedna rezervní koncovka přes patku (ta kovová část - umí se zlomit).
Sněžnice nebo lyže? Jaké sněžnice?
Celková plocha sněžnic je menší, než u lyží, vždy se budeme více propadat, proto je postup pomalejší nejen ve sjezdech, které musíme odšlapat, ale zejména nevhodně zatěžuje achilovky a kyčle. Velmi nepříjemné až nebezpečné jsou na sněžnicích příkřejší traverzy, místo kovové hrany lyže máme široký nepravidelný tvar, drapáky sněžnic situaci neřeší, do rizikového terénu je třeba se vybavit i klasickými mačkami nebo alespoň nesmeky.
Výhody sněžnic:
na výpravu, kde hrozí, že na podstatné části cesty nebude sníh (stačí jedny boty, sněžnice se nesou podstatně lépe než lyže)
do terénu, kam s těžkých batohem nechceme jít na lyžích (a se saněmi by byl neprůjezdný)
jako záloha na skupinu pro případ poruchy lyží
na práce v lese, při táboření, lépe se na nich couvá a manévruje
Jak vybírat sněžnice:
plastové (TSL, Inook, MSR), určitě ne s trubkou jako rám a výplní tkaninou, hrozně klouže, noha není fixována a časem se roztrhá
s více polohami vázání - volná pata, fix, zvednutí na stoupání
SKOL! Skutečně pozdrav lyžařů?
Už jste viděli jak se tento "pozdrav" šíří internetem jako údajný pozdrav lyžařů? S lyžováním to nemá nic společného, ve švédštině i norštině (správně SE/NO skål, čti: skól) se jedná o přípitek, tedy ekvivalent našeho "na zdraví".
Fámu, že jde o norský lyžařský pozdrav už se u nás asi vymýtit nepodaří. Údajně to vzniklo z nedorozumění, když k nám někdy před 100 lety dorazili první instruktoři lyžování z Norska a dle legendy při večerní družbě s každým dalším panákem zvolali "skol", a tak se tu prý to rčení ujalo. Dokonce prý už tehdy se Norové proti používání "skol" jako lyžařského pozdravu ohradili, viz článek na stránkách Ski klubu Velké Meziříčí: "A ještě jednu poznámku od zakladatelů lyžování z Norska: Generace českých lyžařů, v poválečných křížovkách, ale i v současnosti se ještě používá SKOL jako lyžařský pozdrav z Norska. Musím je ale zklamat. Ono „SKOL“ znamená to, co v angličtině „ Cheers“ nebo v němčině „Prosit“. Tak přátelé „Skol“ patří spíše k lahvince než k lyžím. Že mě nevěříte!, tak si prosím přečtěte 7. číslo časopisu Zimní sport z roku 1927, ve kterém v rámci osvěty českého lidu lyžařského píše norský lyžařský instruktor T. T. Hanssen – působící tehdy v Čechách o pozdravu skol článek, končící větou: „Nepozdravujte se nikdy slovem skol.“ Petr Zezula.