Vařiče a plynové kartuše

Srovnání výhod a nevýhod typů vařičů

Nejčastěji používané vařiče spalují plyn, benzín nebo líh ať tekutý, tak pevný. Každé palivo má své přednosti a nevýhody.

Plynové vařiče jsou nejrozšířenější pro velmi snadnou obsluhu, čistotu a poměrně nízkou cenu. Systémům kartuší a problémům se věnujeme níže. Za hlavní nevýhody lze považovat zákaz transportu kartuší letadlem, tj. nutnost (někdy značně složitě) shánět kartuše až na místě, odpad - prázdné kartuše, nekompatibilta systémů a hoření v mrazu pokud není dostupná zimní směs, viz. dále. Bezpečnostním rizikem je prohoření dovnitř a výbuch v případě špatné manipulace nebo vadného výrobku, ale stává to se velmi zřídka a obvykle u neznačkových výrobků. Orientační cena vařiče 500 - 1000 Kč (dražší jsou odlehčené titanové a s piezo zapalováním).

Benzínový vařič je nenahraditelným pomocníkem do náročných expedičních podmínek, ale jsou určeny "pro pokročilejší". Zapalování i údržba vyžadují zkušenosti, přesto nelze vyloučit selhání - nejčastější jsou problémy s ucpanou tryskou, kterou je třeba pravidelně čistit, vaření je podstatně "špinavější" a vyšší je i riziko požáru. Vaření ve stanu je vyloučeno, v apsidě s nejvyšší opatrností. Výkon je hůře regulovatelný, vařič nelze snadno zhasnout a zapálit kvůli fázi zplynování během níž je hoření spíše živelné a nekotrolovatelné, je třeba vařit kontinuálně, raději jej nechat hořet na prázdno.

Obrovskou výhodou benzínu je hoření za jakékoli teploty, vyšší výkon, dostupnost paliva kdekoli na světě a nízké provozní náklady (pro čistotu provozu i životnost vařiče je podstatně vhodnější vařit na drahém lékařském než motorovém, pak nedochází ani k ucpávání trysky a provoz je čistčí). Některé benzínové vařiče jsou uzpůsobeny na různá paliva, obvykle benzín, plyn, případně petrolej, naftu. Pro změnu paliva je třeba vyměnit trysku, bývá součástí balení.

Benzínové vařiče jsou nejsofistikovanější a tedy i nejdražší, cena kolem 3000 - 5000 Kč.

Lihové kostičky a vařič typu postýlka jsou vhodné spíše na nouzové vaření, pořizovací náklady vařiče jsou desetikoruny. Kostky projdou letadlem, tuhý líh se vyplatí na kratší výlety letadlem, spíše však do teplejších krajů. Hoření trochu smrdí a zašpiní nádobu, ale nic zásadního. Výkon je ze všech typů nejnižší.

Vařiče na tekutý líh u nás nejsou příliš známé a rozšířené, v severní Evropě je tomu naopak (sady švédské značky Trangia). Obsluha je o něco složitější než u plynu, ale podstatně jednodušší než benzínového vařiče. Líh, stejně jako benzín hoří za jakékoli teploty, palivo je na rozdíl od benzínu čisté. Vařič se skládá ze samotného vařiče (mistička s dírkami, využívá se zplynování) a stojánku na vařicí nádobu. Hlavní výhodou je kromě neomezení teplotou rovněž široká dostupnost paliva - technický / denaturovaný líh, v nouzi hoří i vodka nebo desinfekce, vyplatí se tedy rovněž na cesty letadlem pokud nechceme složitě shánět kartuše a do nízkch teplot pokud nemáme / neumíme obsluhovat benzínový vařič. Nevzniká ani problém odpadu v podobě prázdných kartuší. Náklady na pořízení vařiče jsou podobné jako u plynového, nemá se co porouchat.

Cena cca 500 Kč, k samotnému vařiči je vhodný stojánek na vařicí nádobu.

Problémy s plynovými kartušemi

Obvyklé systémy jsou dva: čistě šroubovací (švédský Primus, český VAR 2) a bajonet (Campingas). Primus je celosvětově nejrozšířenější a jednoznačně dominuje zejména ve Skandinávii, na Islandu, v Rusku a postsovětském prostoru. Bajonet se používá spíše v románských zemích (Campingas je francouzská firma). Pak jsou ještě různé lokální obskurnosti, na které nebudete mít vařič - napichovací systém s jehlou bez závitu, tj. jak je bomba na vařiči, nelze sundat. Vyskytuje se zejména ve Španělsku a Maroku, kde je problém sehnat jakékoli jiné kartuše. Zlepšení přišlo s větším rozřířením Decatlonu.

Klasická směs propan-butan v zimě (při teplotách pod nulou) nehoří. Zbývají dvě možnosti - vařit na jiném palivu (benzín, líh) nebo pořízení zimní směsi. Bývá zhruba dvojnásobně dražší a lze jí koupit jen v klasických polárních oblastech (v Laponsku bez problému). Počítejte se výrazně vyšší spotřebou paliva, na rozpouštění sněhu lze spotřebovat i celou kartuši za den. V případě Primusu není kartuše červená, ale hnědá.

Velmi nepříjemná zkušenost z Turecka, koupená kartuše na správný systém a závit po přišroubování nefungovala - měla závit o něco delší než je norma, což jsme pochopitelně zjistili až v horách (opticky na první pohled nelze rozdíl v desetinách mm poznat), trn vařiče nebyl dost dlouhý aby aktivoval kartuši. Nouzově a ne příliš bezpečně vyřešeno vyřezáním asi 1 mm dlouhého plastového čepu z hřebene, který jsme tam vrazili, čímž byla bomba aktivována. Během operace se uvolnilo větší množství plynu, problém nebyl otrava nebo výbuch, ale omrznutí stlačenou a tedy podchlazenou kapalinou. Vařič pak nebylo možné odšroubovat až do spotřebování bomby. Elegantnější a především bezpečnější řešení je mít s sebou pilník a obrousit vršek kartuše, tedy kovového lemu, bude pravděpodobně stačit cca 0,5 mm. Z doslechu se stalo více cestovatelům v různých zemích kde se prodávají neznačkové kartuše. Chyba není na straně vařiče, ale délky závitu kartuše u pochybných výrobců mimo Evropu, s Primusem se vám to nestane.

Zapalovače spolehlivě fungují asi do 2000 metrů nad mořem, nad 3000 jsou potíže téměř zaručeny. Jedete-li výše, jsou třeba i sirky nebo nejspolehlivější křesadlo.

Pokud jste na místě nesehnali kartuši a potřebujete vařit, musíte improvizovat. Nám se to stalo v sobotu po příletu do Málagy a kartuše jsme nesehnali ani v neděli v Granadě, ale chtěli jsme vyrazit na Sierra Nevada, kde v květnu ještě leželo několik metrů sněhu. Jedinými otevřenými obchody byly vietnamské večerky, nedařilo se sehnat ani technický nebo lékařský líh. Nakonec jsem v jedné takové večerce objevila prošlou tekutou desinfekci na ruce, jejíž složení slibovalo 70% denaturovaného lihu. Přikoupili jsme krbové zápalky, misku na žrádlo pro psa a plechovku kukuřice a vyrobili tak improvizovaný lihový vařič. Kromě toho, že palivo bylo třeba dolévat postupně, protože jinak vyhoří vše najednou, to fungovalo. Na třech baleních desinfekce (necelý litr) jsme bez problémů tři dny vařili (i rýži) a rozpouštěli sníh. Náklady byly podobné jako kartuše.

Ověřené obchody s kartušemi systém Primus v horských oblastech mimo Evropu (v Asii)

Obchody navštívené osobně nebo někým důvěryhodným.

Kazachstán: https://limpopo.kz/ Jinak zkuste najít obchod "Rybalka"

Kyrgyzstán: http://redfox.kg/ (pobočka ruského Redfox), asi i v některé horské cestovce v Karakolu

Tádžikistán: Спорт товары, Rudaki Avenue 93, Dušanbe. Mimo Dušanbe asi bez šance.

Rusko: ptejte se na "ochota" (охота ), tedy lovecké potřeby nebo rybalka (rybářské potřeby), systém Primus je dostupný v celém Rusku. Ověřené obchody Petropavlovsk-Kamčatskyj (zřejmě i něco víc v centru), sehnána i v Nalčiku (rovněž Kamčatka).

Indie - Himálaj: Leh

Turecko: Antalya: https://tibetoutdoor.com/ 131. Sokak 2A, Muratpaşa, Antalya

Aktualizace prosinec 2020: V Antalya jsou již 3 Decatlony, kde kartuše mají.

Istanbul: https://www.k2outdoor.com.tr nebo Outdoor plus nebo Atlas Outdoor

Trabzon: ulice Kahramanmaras Caddesi, asi 100 m od náměstí, obchod Yazicilar av malzemeleri

Omán: Muscat, Carrefour, GPS: 23°36'30.009"N, 58°29'23.099"E 

Kanárské ostrovy, Mallorca - hledejte Decatlon

Bulharsko: Sofia: Стената, Bratya Miladinovi 5, Vazrazhdane District, 42°41'49.771"N, 23°18'59.852"E 

Víte o dalších?