Švédsko

Kungsleden

Kungsleden neboli Královská cesta je díky nenáročnosti a marketingu hlavním trekovým magnetem severního Švédska, průvodce lze sehnat i v korejštině. Celková délka je asi 440 km, zdaleka nejfrekventovanější a nejpopulárnější je úsek nejsevernější z Abiska ke Kebnekaise (110 km). Vede nejvyššími horami, ale především je na rozdíl od všech následujících logisticky zcela nenáročný. V létě je v tomto úseku třeba počítat s velkým množstvím lidí, chaty můžou být přeplněné, z kapacitních důvodů mají i vyšší cenu než všechny ostatní chaty ve Švédsku (asi 600 SEK). V srpnu se zde koná závod Fjällräven Classic, kdy se údolím během tří dnů prožene 2000 lidí a průběžně je na trase zásobují vrtulníky, nemalá část jsou Asiaté (doporučuji se termínu závodu vyhnout). Celá Kungsleden je perfektně značená, a je tedy vhodná i pro začátečníky (potkat tu lze opravdu lidi na jejich prvním treku v životě). 

Všechny jižnější úseky, tj. od chaty Singi (kde většina turistů odbočí ke Kebnekaise aby trek ukončila v Nikkaluoktě) už je třeba překonávat jezera a to buď na motorové lodi za úplatu (loď obvykle jede 2x denně) nebo na samoobslužných veslicích se systémem tří lodí, tj. pokud přijdete na břeh, na kterém je loď jediná a nepřijde nikdo z protisměru, musíte veslovat 3x a jednou z toho druhou loď táhnout. Při odchodu na jednom břehu zůstává loď jedna, na druhém dvě, ale je zakázáno odejít a nenechat ani jednu loď! Utáhnout loď je na hraně ženských sil a za špatného počasí nelze jet vůbec, voda v jezerech je ledovcová, můžou být slušné vlny, jede se napříč až 4 km. Po sezóně jsou lodě uklizeny, řídí se aktuálními podmínkami (podle počasí - není pevný termín, v září už je třeba být velmi obezřetný). Kromě menších jezer je v cestě ještě přehrada, přes kterou jezdí trajekt Kebnats - Saltoluokta, rovněž sezónní. Jižní úsek z Kvikkjokku je jediný, kde nejsou chaty v denních vzdálenostech, a proto je taky nejméně chozený. Na jeho začátku je opět potřeba nechat se převézt přes deltu řeky v Kvikkjokku. Doprava z nejjižnějšího cípu v Hemavanu je náročnější, je zde sice letiště (Hemavan/Tärnaby), ale nelétají sem společnosti jako SAS a Norwegian, ale pouze malá vrtulová letadla společnosti Anapola. Nejbližší mezinárodní letiště je v Umeå, kam se lze dostat autobusy. 

Nákupní možnosti jsou na začátku a konci (Abisko Östra a Hemavan), na trase je obchod v Jäckvikku a Ammarnäs. Omezený sortiment (sušenky, dehydrovaná jídla, čokoláda, párky v plechovkách, rýže, knäckebröd, pivo) je dostupný na většině chat. Ceny jsou pochopitelně výrazně vyšší než v běžných obchodech, vše se musí dopravit koncem zimy skútry. Koncem léta se tedy stává, že může být už dost vyprodáno. Elektřinu, teplou tekoucí vodu a restauraci mají chaty označené jako "fjällstation" a jsou to ty u silnice vyjma Vakkotavare. V ložnicích na chatách mimo silnice sice jsou lůžkoviny, ale perou se jen jednou za sezónu, z hygienických důvodů je alespoň vložka povinná.

Mimo Kungsleden se vzdáváte značení, mostů (jsou ještě v několika údolích na spojnicích chat, ale ne všude), dřevěných chodníčků přes močály a snadné dostupnosti pomoci, mobilní signál v horách není téměř nikde.

Kebnekaise

Nejvyšší hora Švédska a celé Euroasie severně od polárního kruhu. Má dva vrcholy, jižní je turisticky dostupný (bez lezeckého vybavení), severní nikoli. Když jsem byla na Kebnekaise poprvé, byla udávaná výška vyššího jižního vrcholu 2114 m (leží na ledovci) zatímco nižší severní, který je skálou měl (a stále má 2097). Poprvé v létě 2018 v důsledku veder a odtávání ledovce severní vrchol převýšil jižní. Na vrchol (od chaty Kebnekaise Fjällstation) vedou dvě cesty, turistická západní a ledovcová s ferratou východní. Obě jsou náročné na fyzičku, ta přes ledovec má menší převýšení, nemusí se lézt přes další vrchol nahoru a padat do sedla. Suma převýšení západní cesty je téměř 1900 nastoupaných metrů, cesta trvá asi 10 - 12 hodin. Jde se sutí, cesta je značená a pokud není mlha, tak jasná. V jednom úseku je párkrát třeba použít ruce, ale nic těžkého. Posledních asi 50 výškových metrů je po ledovci na špičku, občas se stává, že odtaje sníh a tento úsek se promění v čistý led, pak na vrchol nelze vystoupit bez maček (aktuální stav budou vědět na chatě, kde mačky lze i půjčit). Na vrchol samotný se vejde max. 10 lidí, je to maličká plošinka, značně exponovaná na obě strany. Výhled je trochu omezen severním vrcholem. Pod vrcholem jsou dvě nouzové chatky. Vrchovové plateau je dobře zajištěno pro případ mlhy záchytnými tyčkami se šipkami, aby se nikdo nedostal na skalní hranu (systém podobný našemu tyčovému značení). 

Národní park Sarek

Sarek je po právu přezdívám poslední evropskou divočinou bez jakýchkoli stop lidské činnosti díky nejpřísnějšímu režimu ochrany přírody, je nejstarším NP Evropy (vyhlášen již 1909) a druhým nejstarším na světě. Ochrana zahrnuje i bezletovou zónu, dovnitř parku smí tedy vrtulník jen v případě záchranné akce. Jako důsledek pravidel ochrany přírody zde nejsou a nesmí být vybudovány žádné cesty, informační cedulky, mosty - potoky a řeky je třeba přebrodit, valná většina parku není pokryta mobilním signálem, bez satelitního telefonu to může být pro pomoc až 3 dny cesty náročným terénem. Charakterem krajiny připomíná spíše Aljašku, podle toho se mu i přezdívá. Terén je velmi proměnlivý: pohodové horské louky, ale i houští téměř na mačetu vyrůstající z bažiny, tekuté písky s rizikem utonutí, suť, sníh. Místy lze urazit až 5 km za hodinu, jinde sotva stovky metrů, znalost terénu je velmi důležitá. Klima je chladné a vlhké, je zde rozsáhlé zalednění, nejvyšší hora Sarektjåkkå (2089 m) je i druhou nejvyšší horou Švédska. Nachází se zde geologický unikát, poslední nunatky, neboli izolované štíty vystupující z ledovce (původního pevninského) mimo Antarktidu, Svalbard a Grónsko. V Sareku leží nejkrásnější evropská říční delta se systémem jezer a neprostupnými močály, o to krásnější je pohled na tato území zhora. Nesnáze a náklady jsou odměněny opravdu jedinečnou drsnou přírodou s obrovskou pestrostí kombinující velehory s unikátními biotopy v údolích na relativně malém území. Díky zákazu lovu je i domovem největších evropských losů, ale i medvědů, rosomáků, rysů, polárních lišek a sobích stád. Nijak omezen není pohyb pěších a lyžařů, v celém Sareku ale platí zákaz jakýchkoli sportovních akcí a splouvání vodních toků včetně packraftů. Doprava je zdlouhavá a drahá z Kiruny i Luleå, autobusy mají speciální vyšší "horský" tarif, nejdražší je překonání jezer, případně se využívá vrtulník na hranice parku. 

Padjelantaleden

Padjelantaleden je charakterem cesty velmi podobná Kungsleden, jen podstatně méně známá v zahraničí (nikoli ve Švédsku). Jak název napovídá, jedná se o magistrálu národním parkem Padjelanta, který je rozlohou největším švédským národním parkem a rozkládá se mezi Sarekem a norskou hranicí (Sarek tedy obchází ze západu). Na rozdíl od Sareku zde nejsou tak vysoké a skalnaté hory a ledovce, ale spíše pláně a pastviny na náhorních plošinách. Ochrana přírody je vůči Sareku mírnější, odpovídá všem ostatním parkům, díky tomu tudy může vést turistická stezka s chatami. Celá trasa "od silnice k silnici", resp. úvodní lodi k cílové lodi měří 140 km. Doprava na začátek a z konce je podobně nákladná jako do Sareku. Cesta je perfektně značená, chaty v denních vzdálenostech. Část z nich spravuje jako většinu horských chat ve Švédsku STF, ale ty přímo na území NP patří nezávislému sámskému spolku. Hlavní rozdíl spočivá v tom, že jsou menší, neuznává se STF členství, nelze tu ani nic koupit a v zimě na nich nejsou chataři a topí se plynovými kamny. Je tu podstatně méně lidí než na Kungsleden. V mokrých místech jsou dřevěné chodníky, několikrát se brodí, ale nic náročného, přes všechny větší toky vedou visuté mosty. Podél trasy létají většinou jednou denně vrtulníky. Největší chatou na trase je Stáloluokta, kde je i sauna (v zimě zavřená), kaple a také heliport, díky kterému lze trasu rozdělit / zkrátit zhruba na polovinu. Letní Padjelanta je ideálním trekem pokud hledáte delší souvislý trek bez velkého převýšení a množství lidí jako na Kungsleden. 

Norsko

Lofoty, Vesterály a Senja

V severním Norsku nejvíce přitahují pozornost bizarní tvary štítů na souostroví Lofoty, Vesterály a ostrově Senja. Skvělým pomocníkem pro plánování túr na Lofotech je stránka 68north. Pokud se vydáte na přechod Lofot, doporučuji se vyhnout úseku podél Reinefjordu/Forsfjorden do Vindstad od elektrárny, 3 km podél moře jsou extrémně nepříjemné (přelézání boulderů, prodírání hustým křovím - 3 km půjdete klidně 3 hodiny). Cestujete-li na Lofoty v létě autem, počítejte s problémy s parkováním, tábořením a trajekty, více v článku o overturizmu v Norsku. Vesterály jsou sice trochu méně známé, možností turistiky je rovněž dost a jezdí se sem za velrybami (plavby z Andenes). Nejvyhledávanějším místem ostrova Senja je ikonická skála Segla a štíty v jejím okolí na severní straně ostrova. Na přechodu NP Ånderdalen na ostrově jsme byli téměř sami, takové Norsko v kostce, doporučuji. 

NP Rago

Obliba národního parku Rago u českých turistů je fenomén asi díky kombinaci hezké přírody a velmi dobré dostupnosti z páteřní silnice E6, chodí se zde obvykle dvoudenní okruh. Borovicové lesy, žulové skalní bloky a hlavně legendární vodopád Vaerivafossen vytékající z jezera překlenutý visutou lávkou. Rago sahá až k hranici se Švédskem, kde navazuje NP Padjelanta.

NP Svartisen-Saltfjellet, Junkerdal, Láhko

Národní parky v oblasti polárního kruhu z nichž většina lidí zná pouze Svartisen podle stejnojmenného ledovce, případně NP Junkerdal, kterým prochází hlavní silnice E6 a leží zde návštěvnické středisko na polárním kruhu. Jedná se o náhodní plošinu táhnoucí se od pobřeží až ke švédské hranici s bohatou sítí chat a značených cest, ale poměrně málo navštěvovanou. Za zmínku stojí např. okolí osady a chaty Beiarn, dostupné i veřejnou dopravou. Dalším vhodným nástupním bodem je železniční stanice Lönsdal. 

Sulitjelma

Poměrně opomíjenou oblastí, která zatím na vyhlášení národního parku čeká (na švédské straně to bude rozšíření NP Padjelanta) je hraniční masiv Sulitjelma, nejsnáze dostupný z obce Sulitjelma na norské straně. Hlavní vrchol masivu, Suliskongen neboli Král (1907), je současně nejvyšší horou Norska severně od polárního kruhu. Ledovce Stuorrajekna a Sállajiegŋa jsou největšími ledovci Švédska s nádhernou stěnou padající do jezera. 

Övre Dividalen

NP Övre Dividalen je charakterizován borovicovými lesy a kaňonem řeky Divielva, ale i náhorními plošinami a horami dosahujícími téměř 1700 metrů. Do údolí řeky Divielva se lze dostat autem, najdete tu i několik menších srubů. Vyšší polohy už vyžadují více času. Parkem prochází magistrála Nordkalottleden, je tu i několik turistických chat. Ani sem nesměřuje mnoho turistů a patří k mým oblíbeným.

Lyngenské Alpy

Lyngenské Alpy jsou nejsevernějším evropských pohořím alpínského charakteru. Rozkládají se na poloostrově Lyngen východně od Tromsö, populární jsou hlavně atraktivními a těžkými terény pro skialpinizmus. Mnoho nástupních míst je dostupných pouze z moře domluvenou rybářskou lodí. Letních výstupových cest na vrcholy bohužel není mnoho, část z nich vyžaduje lezecké a ledovcové vybavení. Delší trekový přechod není možný, je to oblast spíše na jedno- až dvoudenní výlety. Pokud máte auto, dá se poloostrov projet a zajít do několika krásných údolí. Jednou z takových velmi oblíbených a nenáročných vycházek je jezero Blåisvatnet (Modré jezero).

NP Reisa

Reisa je parkem poněkud opomíjeným, ale jedním z mých neoblíbenějších. Tvoří ji kaňon stejnojmenné řeky, který se směrem k prameni čím dál více zahlubuje, svírá a stává dramatičtějším. Na několika místech do něj z bočních svahů padají mohutné vodopády. Na trase je několik chat, problém je však vzdálenost a nutnost pokračovat napříč až do Kautokeino (alternativami je stejně tam a zpět, využití poměrné drahé lodi nebo se vyškrábat prudkým svahem a volným terénem během dvou dní dojít na finskou hranici a tam se napojit na síť cest k Halti). Nejspektakulárnějším místem je soutok dvou vodopádů v žulových blocích, Imofossen v samém závěru kaňonu.

Další zajímavé oblasti a parky

Ikonou severního Norska je národní hora Stetind jižně od Narviku. Výstup na vrchol je možný pouze lezeckou technikou, náročnou turistickou trasu se lze dostat na předvchol, ale určitě stojí za to se vydat i na úpatí hory, žulová stěna je skutečně monumentální.

Vícedenní pěší i lyžařské přechody lze podniknout v okolí Narviku, ale i Bardu. 

Finsko

Finsko vysoké hory nemá. Tedy má pár kopců, na kterých se dá sjezdovat, ale spíše izolovaných a když už takový kopec někde příroda nadělila, stojí pod ním hotel a na kopec vede lanovka (Levi, Saariselkä, Ylläs, Syöte). Jedinou rozsáhlejší horskou oblastí nad hranicí lesa je okolí nejvyšší hory Halti (1324 m). Letní treky národními parky ve Finsku jsou nenáročné a příliš se neliší od ČR, je zde vynikající síť tábořišť, v národních parcích poměrně systematické značení, občas i schodiště apod. Brodění si lze užít také, v rezervaci Kevo, brodí se mírně tekoucí voda, na březích jsou lavičky na přezouvání a přes řeku natažené lano a kladky. Mimo národní parky kde cesty nejsou, je situace složitější spíše z hlediska orientace a bažin. Krajinný ráz vyjma nejvyšších poloh, tedy Kipisjärvi - Halti asi nejvíce odpovídá Šumavě nebo Jizerským horám.

V zimě je situace trochu odlišná, Finsko je považováno je jednodušší, ale v lesích se mnohem častěji doslova brodí "hlubočák", problém jsou kaňony (stačí relativně nevinný zářez potoka s pár skalkami, na lyžích je takový úsek velmi problematický, můžou se vyskytnout i malé lokální laviny), zrádné jsou potoky podél kterých je často třeba jet, jezera i řeky. Riziko proboření je v lesnaté krajině vyšší než ve velehorách. Sklony sjezdů bývají nižší, málokde je vyfoukáno na led. Nejjednodušší na běžky je přejezd pohoří Pallastunturi, kde bývá valná část cesty upravena rolbou.

Populární sruby jsou čím dál vytíženější, bez rezervace na konkrétní den, v hlavní sezóně (březen - duben) a prázdniny, nevyrážejte bez stanu. Stává se, že před srubem s kapacitou 10 obob, stojí ještě 20 stanů.

Pokud byste se se mnou chtěli na Sever vydat, aktuálně vypsané akce najdete pod záložkou Výpravy Laponsko, akci vám můžu pomoci i naplánovat..